Matejko Poczet polských Anna Jagiellonka

Jan Matejko „Počátek polských: Anna Jagiellonka“ Velikost v rámu: 52,8 x 72,8 cm Velikost obrazu uvnitř rámu: 50 x 70 cm Model rámu: 149-06 černý mat Typ Reprodukce grafiky Žánr/Téma/Obsah Historie, Portrét, Kresba, Národní identita Styl/Nurt/Směr/Epocha Akademismus, Realismus, Romantismus Sbírka historických portrétů Počet polských: Anna Jagiellonka (královna Polský od 15. prosince 1575 do 19. srpna 1587 – formálně do 9. září 1596). Reprint slavného portrétu z kresby Jana Matějky. Historický počet králů je známý z historických lekcí a obrazy, královské a knížecí kostýmy si pamatujeme, pokud ne z knih, tak třeba z bankovek. Portréty z alba vydaného v nákladu Mauryce Perlese, Vídeň 1893. Zdroj: Národní knihovna (digitalizace objektů v rámci projektu Paû). „Anna Dei gratia Infans Regni Poloniae“Anna Jagiellonka – dcera Zikmunda I. Starého a Bony Sforzy. Korunovaná na krále Polský v roce 1575, velká litevská kněžna, vévodkyně ze Sedmihradska. Byla posledním monarchou z Jagellonců. V roce 1576 se provdala za Stefana Batoreho, díky čemuž se ocel „iure uxoris“ (z práva manželky) králem Polský. Bony, která folgovala svou vlastní hrdostí a sobectvím, neváhala opustit dcery, které ještě nebyly vybaveny, a zcela osiřela Annu a Kateřinu. Zikmund August, zlomený smrtí Barbary, zaneprázdněný veřejnými záležitostmi a žijící následně v roztržce se svou třetí ženou, se málo staral o sestry, které při svém zacházení v letech stále obtížněji pociťovaly své sirotčince. Politické vztahy konečně přinesly princeznám dlouho očekávanou změnu osudu. Kvůli Inflantu, o který mezi sousedními mocnostmi začal zarputilý spor, se náhle přihlásilo několik vyzyvatelů do rukou Anny a Kateřiny. Prvním byl Ivan Hrozný, toužící po manželství s Kateřinou, ale za předpokladu, že Inflanty dostane jako věno, druhým Jan, finský princ, syn Gustava Vazy. Moskevský konkurent se nemohl spolehnout na úspěch, ale král Zikmund August dělal potíže, když nechtěl před starší Annou prodat mladší sestru. Jan pochopil obtížné postavení krále a přiměl svého bratra Magnuse, knížete Ostrogocye, aby se snažil o ruku Anny. Když však Erik XIV. podezříval bratry z proti sobě zrádných úmyslů, překážel jim, celou věc rozhodla ctihodná princezna Anna a usilovně požádala bratra, aby neváhal vydat Kateřinu za finského prince. Tak se uskutečnilo manželství mladší princezny, které Annie mělo přinést nejen těžké sirotčince, ale také celou řadu nečekaných starostí. Především jí bylo silně dáno pocity, téměř úplné opuštění, v jakém v současnosti zůstávala. To mělo na následky jen málo roztržek mezi Zikmundem Augustem a jeho třetí ženou. Od chvíle, kdy se manželé oddělili, Anna se jednoduše přestěhovala do vzdálené Varšavy a byla oddána zbožným cvičením a milosrdným skutkům. Zpráva o uvěznění Kateřiny a prince Jana ji dotkla živého. Po čtyři roky se Anna horlivě zabývá osudem nešťastné sestry a když jí konečně v roce 1568 bylo oznámeno o propuštění knížecí rodiny, obdaří zlatým řetězem žádoucího honiče a přikáže jí zazpívat Te Deum laudamus. Mezi tím se hlásí různí konkurenti do ruky princezny. Magnus, bratr dánského krále, ozylský biskup a brandenburský Albrecht. Ani jeden ani druhý neměli úspěch. První jednooký, chudý a opilec navíc dostal odmítavou odpověď, na vztah s druhým nechtěl povolit Zygmunt August. Tak se Anně neustále setkávaly s povoláním a na druhou stranu se jí zkazil vztah s bratrem, který, oddaný příležitostným milostem a stále více zapadající na zdraví, sestru zjevně zanedbával. Smrt Zikmunda Augusta v ničem nezlepšila polohu princezny. Ze strachu před intrikami rakouských poslanců, kteří Annie podsouvali pohledy na manželství s mladým arcivévodou Ernestem, polské obklopily princeznu bdělou stráží, a nařídily jí, aby se přesouvala z místa na místo a zároveň promlouvala přes ústa svých vyslanců přísným a vážným způsobem. A přesto kouzlo jagellonské dynastyie bylo ještě tak velké, že ani mazaný Montluc neváhal slavnostně požádat o ruku Anny pro svého kandidáta Henryka. Královna, která to zjevně zachytila, se naklonila na francouzskou stranu a mnohokrát ovlivnila volbu Walezeho. Manželství se přesto neuskutečnilo a Henryho brzký útěk otevřel královně nové výhledy. Tentokrát došlo k rozhodnému obratu ve veřejném mínění. Tichá, oddaná a vážná i u jiných vrtáků infantka se náhle stala cílem zaujatosti. Císaři a habsburští partyzáni se shodli na tom, že arcivévoda Ernest může počítat pouze s vítězstvím, pokud se ožení s Annou. Císař v tomto ohledu otálel s konečným rozhodnutím a ani infantka neprojevovala velkou tendenci k vztahu s Ernestem a sama přemýšlela o koruně. Naděje ji sice nezmátly: stranická strana, která je proti Habsburkům, povolala Annu a přidala jí za manžela Stefana Batoreho. Desetiletá vláda tohoto krále, tak hojná na významné historické nehody, je pro Annu dobou klidu a vnitřního uspokojení. Nehraje politickou roli, pro kterou byla