Matejko Poczet králů Konrad Mazowiecki

Jan Matejko „Počátek polských: Konrad Mazowiecki“ Velikost v rámu: 52,8 x 72,8 cm Velikost obrazu uvnitř rámu: 50 x 70 cm Model rámu: 149-06 černý mat Typ Reprodukce grafiky Žánr/Téma/Obsah Historie, Portrét, Kresba, Národní identita Styl/Nurt/Směr/Epocha Akademismus, Realismus, Romantismus Sbírka historických portrétů Počátek polských: Konrad I mazowiecki (kníže mazowiecki, kníže krakovský). Reprint slavného portrétu z kresby Jana Matějky. Historický počet králů je známý z historických lekcí a obrazy, královské a knížecí kostýmy si pamatujeme, pokud ne z knih, tak třeba z bankovek. Portréty z alba vydaného v nákladu Mauryce Perlese, Vídeň 1893. Zdroj: Národní knihovna (digitalizace objektů v rámci projektu Paû).Konrad I Mazowiecki – mladší syn Kazimíra Spravedlivého a Heleny, ruské princezny. Spolu s bratrem Leszkem Bílým do vel. 1200 jako spoluvládce v Malopolsku, Mazovsku a Kujavsku. Po vel. 1200 samostatný kníže kujavsko-mazovský, 1222–28 v chełminské zemi, 1229–32 regent v Sandoměři, 1229–31 a 1241–43 v Krakově. Oddělil Sieradz a Łęczycu od krakovského knížectví a připojil je k Mazovsku. Bouřlivá staletí Polský království rozděleného na úděly. Mazovský kníže se neblaze zapsal do dějin letopisů pod rokem 1217 (to byly první prameny o Konradovi). Nechal udusit svého vojvodu Krystyna, když mu předtím vypíchl oči. Jeho násilný a krutý čin vzbudil v celém Polsku velký dojem. V něm „zahynul květ mazovského rytířstva, zhroutila se předsunutá obrana Mazovska“, že „v této zemi, kde teklo mléko a med, se med od té doby začal měnit v pelyněk a mléko v otrávené kaly“. Z hlubin pruských zemí se pohnuly pohanské živly s ještě větší zuřivostí a vrhly se na pokrevní kmeny, u nichž začalo klíčit křesťanství. Dosud tento kmen zaujímal vůči Polský obranné postavení. Kryla ho bažiny a jezírka, táhnoucí se dlouhým pásem na severu Mazovska. Marně se Boleslav Kędzierzawy snažil podrobit si pohanské sousedy, nestačily na to křížové výpravy, kterými je několikrát napadal. Mezitím Prusové stále odvážněji začali napadat mazovské hranice. Za časů Konrada provedly misie Cisterciáků mnoho obrácení u pohraničních kmenů pruského kmene. Po stopách Gottfrieda, opata z Lądku, se mnich z Oliwy Krystyn horlivě pustil do apoštolského díla v Prusku – v vel. 1212 papež Inocenc III. jmenoval ho prvním pruským biskupem. Ale právě tento úspěch misijní práce se ocel heslem pohanské reakce. Na celém pobřeží Baltu, mezi ústím Visly a Němenu, všechna pruská plemena zachvátil válečný ruch, nenávist k křesťanství zažehla touhu po krvi a kořisti. Hranice Mazovska byly otevřené a od té doby, co chyběla rozhodná ruka Krystyna, tížilo mazovskou zemi morové rány ruských nájezdů. Před lety uměl Boleslav Křivoústý bojovat s Pomořany: k tomu bylo zapotřebí obranných hradů k hlídání hranice. Bez nich byly všechny snahy marné, marné byly křížové výpravy, které na výzvu papeže Honoria III. vyrazily proti Prusům. Před křižáckým vojskem ustupovali do hloubi svých sídel, za nepřístupné bažiny a močály, a po odchodu křižáků s ještě větší zuřivostí padli na Mazovsko. Konrad nedorostl úkolu, který tehdy čekal mazovského knížete. Zapomnětlivý krutovládce, bezmocný a slabý. Nevěřil vlastním silám a když ani pomoc sousedů nepřinesla žádné výhody, hledal záchranu u rytířského řádu, jehož úkolem byla boj s pohanstvím. Již tehdy byly v polských zemích domy Johanitů a Templářů; Konrad se rozhodl přivolat na pomoc rytíře Německého řádu. Čtyři roky probíhala jednání, dlouho se s Řádem dohadoval, nakonec mu postoupil celou chełminskou zemi, zpustošenou pruskými nájezdy, a značná panství v Kujavsku, na levém břehu Visly. Tyto země se brzy opevnily obrannými hrady; s jejich silnou oporou začali Krzyžáci dobývat pohanský kmen. Přivoláním Německého řádu dala neobratnost Konrada vznik křižáckému státu, který se časem ocel nepřátelskou mocností Polska, hrozivější než Prusové. Nepřihlížel k následkům tohoto rozhodnutí: měli v Polsku Johanité a Templáři své domy a panství, proč by tedy Německý řád neměl obdržet bohaté zaopatření na pruském pomezí, jestliže výměnou za tuto donaci sliboval boj s pohanstvím, v souladu se svým povoláním. Německý řád však přišel k břehům Visly pouze za tímto účelem, aby na Baltu založil křižácký stát. Již v vel. 1226 si vyžádal císařský privilegium, v němž Fridrich II. mu udělil v léno všechny země, které by dobyl na pohanech. Je jisté, že mazovský kníže se svou donací nevzdal svrchovanosti nad darovanou zemí; stejně jako sandoměřský kníže nepřestal být pánem zagojské kastelánie, ačkoliv ji již dávno drželi Johanité, tak i Konrad chápal, že jeho moc nad Chełmnem a Nieszawou nezmizela s donací z vel. 1228. Je sice znám diplom z Kruszwice, v němž se v vel. 1230 měl vzdát všech práv k chełminské zemi; bylo však důkazně prokázáno, že tento akt byl zfalšován v vel. 1234, a tak raná falzifikace vrhá ostré světlo na záměry, s nimiž Německý řád zahájil své